VŠEOBECNÉ ZNALOSTI LETADLA
Křídlo

Slovníček

Wing flap
– Vztlaková klapka

Spar
– Nosník

Aileron
– Křidélko

Wing tip
– Konec křídla

Stringers
– Podélníky

Ribs
– Žebra

Skin
– Potah

Fuel tank
– Palivová nádrž

Křídlo je základním nosným prvkem letounu, po délce může být dělené nebo nedělené. Dělená křídla jsou připevněna k centroplánu, jež je pevnou součástí trupu.

Z konstrukčního pohledu může být křídlo tvořeno jedním nebo dvěma nosníky, žebry a nenosným potahem nebo nosným (pevným) potahem. V křídle může být vložena palivová nádrž, alternativně je palivo uloženo přímo v konstrukci (tzv. mokré křídlo).

Hlavní součásti konstrukce křídla jsou na následujícím obrázku:

Ocasní plochy rozlišujeme na vodorovné (VOP) a svislé (SOP). Vodorovné ocasní plochy jsou zpravidla připevněné na trupu nebo na vrchu SOP (ocas typu T). V ojedinělých případech se lze setkat s ocasem do V, kde dvě vzájemně skloněné plochy přebírají funkci VOP a SOP současně.

Následující obrázek ukazuje možné varianty:

Historicky nejstarší konstrukcí trupu je příhradová dřevěná konstrukce, která se později začala nahrazovat trubkami z lehkých kovových slitin. Veškeré zatížení je přenášeno konstrukcí, na kterou je přidělán lehký nenosný potah (např. plátno).

Postupem času se látkový potah začal nahrazovat hliníkovými pláty, které již byly schopné přenosu zatížení, vznikla tzv. skořepinová konstrukce (monocoque) tvořená nosným potahem a přepážkami. Pokud je tato konstrukce dále vyztužena podélníky, hovoříme o tzv. poloskořepinové konstrukci (semi-monocoque).

Moderní materiály – kompozity

V současné době mají v konstrukci jak sportovních, tak dopravních letadel své nezastupitelné místo kompozity. Jedná se o materiály složené ze dvou nebo více složek, které se výrazně liší svými vlastnostmi. V praxi se pak jedná o tkaniny a pojidlo. Kompozitní materiály dosahují výborných mechanických vlastností a umožňují vytvoření takřka libovolných tvarů při zachování nízké hmotnosti. 

Výztuže

Tvořeny nejčastěji uhlíkovými nebo skelnými vlákny spletenými do tkaniny.

Pojidlo (matrice)

Nejčastěji různé druhy pryskyřic (epoxidová, polyuretanová) Při výrobě kompozitních materiálů dochází ke kladení několika vrstev tkaniny v různých směrech a jejich následné spojení matricí a vytvrzení. Hlavní nevýhodou kompozitních materiálů jsou těžko zjistitelná vnitřní poškození a náročnost oprav. Dojde-li např. k nárazu s malou energií, nemusí být na povrchu nic vidět, ale uvnitř kompozitu dochází k delaminaci – oddělení vrstev od sebe. V takovém případě dochází ke značnému snížení mechanických vlastností a je nutná oprava. V případě podezření na poškození, byť není okem viditelné, je nutné nechat konstrukci odborně zkontrolovat.

Další nevýhodou kompozitů je nedostatečná elektrická vodivost. U dopravních letounů se tento problém řeší přidáním vrstvy s kovovou sítí, která např. při zásahu bleskem proud svede. I tak ale může dojít k lokálnímu poškození a delaminaci.

Odstartujte cestu za pilotním průkazem teď hned!

Cena: 8 900 
Máte na nás dotaz?