Rychlost je název veličiny, která je charakteristická pro pohyb. Určuje způsob, jakým dochází ke změně polohy tělesa v průběhu času. Jedná se o vektorovou veličinu, zaměřenou jak na směr, tak na velikost změny. Měří se rychlost okamžitá nebo rychlost průměrná.
Většinou se pojem rychlost používá pro časovou změnu polohy při mechanickém pohybu. Obecně lze říct, že jde o časovou změnu jakéhokoli pohybu. Změna rychlosti se nazývá zrychlení nebo zpomalení. V obou případech jde o vyjádření přírůstku nebo úbytku okamžité rychlosti.
Různých druhů rychlostí je možné v létání definovat a kategorizovat poměrně velké množství a zřejmě by to stačilo na sepsání samostatné práce. Už jenom rozdělení na subsonické, supersonické a hypersonické otevírá poměrně široký prostor k diskusi.
Vzhledem k zaměření tohoto textu, se ale budeme držet v oblasti subsonických (podzvukových) rychlostí. Jejich možné ovlivnění změnou tlaku, hustoty, teploty a dalšími vlivy bude uvedeno později.
K rychlostem letounu se můžeme přistoupit z několika úhlů pohledu:
Musí být stanoveny návrhové rychlosti letu, při nichž musí konstrukce odolat odpovídajícím zatížením obraty a poryvy. A to jak v čisté konfiguraci, tak s použitím mechanizace křídla (např. klapky) a při všech možných, hlavně pak maximálních hmotnostech.
Rychlosti, které omezuje jednak výrobce v Letové příručce a pak také předpisem stanovené rychlosti, které není možné překročit v určitém prostoru nebo letové hladině.
Zcela zásadní rozdělení výkonnosti letounů je dle tzv. prahové rychlosti Vat (Above treshold), která se vyjadřuje v kts nebo km/h IAS (Indicated Air Speed). Je to taková rychlost letounu, která je dosažená během přeletu prahu dráhy. Podle této rychlosti jsou konstruovány jednak všechny druhy přiblížení, ale má vliv i na příletové a odletové tratě.
Její základní vyjádření je:
Většina rychlostí používaných v letectví začíná velkým písmenem V. Historicky je to dáno zkrácením francouzského slova “vitesse“, což znamená rychlost. Pojďme si projít nejpoužívanější tzv. V-speeds znázorněné na obrázku níže.
Každá rychlost (V-speeds nevyjímaje), která je uvedena ať už v Letové příručce, v předpisu nebo v např. v traťovém omezení má ještě jakousi příponu. Tato přípona určuje, jak je tato rychlost měřena, případně o co je opravena nebo vůči čemu je měřena.
V1 - rychlost při vzletu, při které je učiněno rozhodnutí o přerušení nebo pokračování vzletu. Tato rychlost umožní při pokračování vzletu přeletět konec RWY nebo předpolí ve výšce 50 ft (letouny kat.B). V případě přerušení umožňuje bezpečně zastavit před koncem RWY.
VR - rychlost při níž je zahájena rotace tzn. zdvih příďového kola. VR ≥ 1,1∙ Vs1
V2MIN - minimální bezpečná rychlost při vzletu ve vzletové konfiguraci. V2MIN ≥ 1,2∙ Vs1
VCL - rychlost stoupání v čisté konfiguraci (bez klapek)
VS - pádová rychlost je taková rychlost v horizontálním letu, při které má letoun ještě dostatek vztlaku na vyrovnání své tíhové síly.
VSR - referenční pádová rychlost. Která se používá u letounů kat. A
VS0 - pádová rychlost v přistávací konfiguraci (uvedeno výše)
VS1 - pádová rychlost ve vzletové konfiguraci (uvažováno podvozek a klapky zasunuty tzn. v čisté konfiguraci)
VNE - nepřekročitelná rychlost (bývá označena červenou ryskou)
VNO - maximální konstrukční cestovní rychlost (bývá označena začátkem žlutého oblouku)
VFE - maximální rychlost s vysunutými klapkami
VA - maximální obratová rychlost. Nejvyšší bezpečná rychlost pro náhlé vychýlení řízení nebo pro provoz v turbulencích nebo silných poryvech.
Vx - je rychlost pro největší úhel stoupání. Letoun získá nejvíce výšky na jednotku vzdálenosti.
Vy - je rychlost největšího stoupání. Letoun získá nejvíce výšky v co nejkratším čase.
Pokud letoun má na trati rychlost 150 kt(s) IAS, znamená to, že se pohybuje rychlostí 150 uzlů, tedy 150 Námořních mil za hodinu (NM/hr), indikovanou vzdušnou rychlostí. (Případně 277,8 km/h., ze znalosti 1NM=1,852 km).
Indikovaná vzdušná rychlost je rychlost letounu vůči vzdušné mase a její indikace je přímo viditelná na rychloměru v kokpitu. Udává se v Kt nebo km/h. Informace o této rychlosti pochází z Pitotovy trubice, do které proudí vzduch za letu, resp. při pohybu a ten je veden do barometrické krabice. Z celkového tlaku se zde měří rychlost. Problém nastává ve chvíli, kdy se letoun nachází ve větších výškách. Klesá tlak i hustota vzduchu a tím pádem klesá indikace IAS a odchyluje se tím významně od reality.
Kalibrovaná vzdušná rychlost, je IAS, která je opravená o tzv. polohovou chybu. Tím je míněno ovlivnění přívodu statického tlaku nutného k měření rychlosti. Statický tlak je totiž poměrně obtížné získat na pohybujícím se letounu. Vždy je měřící místo ovlivněné proudícím vzduchem. Proto je nutné ho “korigovat“, resp. kalibrovat. Letová příručka většinou obsahuje korekční tabulky.
Je CAS opravená o vliv stlačitelnosti vzduchu. Tato rychlost ukazuje rychlost za standardního tlaku na střední hladině moře.
Pravá vzdušná rychlost. Je EAS opravená o výškový vliv, kde klesá hustota vzduchu. Z výše uvedeného je zřejmé, že TAS není měřená rychlost, ale vypočítaná. Používá se pro plánování a lety ve větších výškách a rychlostech.
Za silného větru je možné na leteckých dnech vidět, že se některá letadla takřka zastaví a nebo jsou schopna dokonce couvat. V případě zastavení a silného protivětru je IAS> Vs, ale GS = 0.
Pro malé výšky a nízké rychlosti považujeme IAS ≈TAS.