Obecně je to oblast nižšího tlaku vzduchu s alespoň jednou uzavřenou izobarou; izobara je křivka, zobrazující místa se stejným tlakem vzduchu. Na výškových mapách, kde se zobrazuje jedna určitá hladina tlaku, by izobara nedávala smysl, a vyjadřuje se geopotenciální výška této hladiny. Křivky se stejnou výškou se pak nazývají izohypsy neboli vrstevnice.
Tlaková níže může existovat v různých formách, vždy se však jedná o oblast s alespoň jednou uzavřenou izobarou, uvnitř které je nižší tlak, než vně. V tropických oblastech nad teplým povrchem moří vznikají tropické cyklóny, což jsou útvary typu tropická bouře, hurikán (cyklón, tajfun). Nedisponují frontálním systémem, jedná se o poruchy v tlakovém poli ve tvaru víru o průměru stovek km a značným deficitem tlaku. V důsledku toho zde vzniká silný vítr, mohutná oblačnost s bouřkami a intenzivními srážkami.
V mimotropických oblastech se formují rozsáhlejší, ale ne tak větrné mimotropické cyklóny, což jsou běžné tlakové níže, jaké známe z našich podmínek. S těmito tlakovými nížemi souvisí frontální rozhraní, které se vyvíjí souběžně s tlakovou níží.
Nad rozsáhlejším déle prohřívaným areálem se může utvořit cyklóna termická, vzniklá vlivem teploty. Zasahuje jen do nižší troposféry, nemá frontální systém ani vývoj. V letním období vzniká např. nad Iberským poloostrovem.
Běžná mimotropická tlaková níže je tedy tlakové pole s alespoň jednou uzavřenou izobarou, obvykle mívá průměr stovek až 1 tisíce km. Na počátku jejího vývoje je frontální rozhraní, které se začne vlnit. Teplý vzduch proniká do frontální vlny a fronta se vlní stále více. Vnikání teplejší vzduchové hmoty vede k dalšímu prohlubování tlaku. V přední části cyklóny postupuje teplý vzduch vpřed a tuto část frontálního rozhraní nazýváme teplou frontou. V týlové části proniká studený vzduch a rozhraní nazýváme studenou frontou. Mezi oběma frontami je teplý sektor. Počasí v teplém sektoru závisí na vzdálenosti od centra cyklóny a na vlastnostech teplé vzduchové hmoty. Blíže centru je v teplém sektoru nízká oblačnost s deštěm nebo mrholením. V letním období se v teplém sektoru často vyskytují bouřky. Na studené straně cyklóny je značná oblačnost a srážky. Studená fronta se po dosažení maximálního stadia rozvoje cyklóny začíná spojovat s teplou frontou a celý systém okluduje. Teplý sektor se tímto procesem uzavírá a zmenšuje. Jakmile se dosáhne úplné okluze, ztrácí tlaková níže mechanismus dalšího vývoje a postupně se vyplňuje a nakonec zanikne.
Všeobecně jsou podmínky pro létání v tlakové níži špatné, i když je počasí v celé níži velmi rozmanité a nevhodné podmínky nelze uvádět paušálně. V zimě převažují mlhy, nízká oblačnost, rozsáhlé oblasti trvalých srážek, silný vítr, v oblačnosti námraza, nízké dohlednosti. V létě je výrazná hlavně studená fronta s bouřkami, taktéž se v teplém sektoru vyvíjejí squall-line s výraznými bouřkami. Bouřky jsou pro oblasti nízkého tlaku typické, protože konvergence proudnic podporuje výstupné pohyby. V teplé části cyklóny je v létě také vysoko položená tropopauza, která tak umožňuje růst bouřkové oblačnosti do velkých výšek.
Co je to Squall-line?
Squall-line je tzv. čára instability. Jedná se o oblast brázdy nižšího tlaku vzduchu, v níž dochází ke sbíhavosti proudění, čehož důsledkem je podpora výstupných pohybů vzduchu a zejména v létě růst bouřkové oblačnosti.
Vítr v tlakové níži ve spodní troposféře a na severní polokouli proudí spirálovitě ve smyslu proti směru hodinových ručiček. Na družicových snímcích je proto dobře patrná spirálovitá struktura oblačného pole. Vlivem konvergence proudění dochází v celé oblasti tlakové níže k velkoplošným výstupným pohybům, které vedou ke vzniku oblačnosti. Vertikální rychlosti těchto pohybů jsou v řádu centimetrů za sekundu.
