Na výkony letouny působí relativně velké množství vlivů. Tyto vlivy velitel letounu musí předpokládat, kalkulovat s nimi a pokud to jde, příznivě je ovlivnit ve prospěch bezpečnosti a ekonomiky letu.
Je jedním z mála vlivů na výkonnost letounu, které jsou relativně snadno ovlivnitelné. Rozhodnutí o množství paliva, zavazadel, nákladu a o počtu cestujících je vždy v pravomoci velitele letounu. Z větší části byl tento parametr a jeho důležitost popsán v části Hmotnost a vyvážení, ale můžeme doplnit některé detaily. Předně, vyšší hmotnost vede k vyšší pádové rychlosti. Samozřejmě se vzrůstající hmotností se snižuje dolet, dostup a rychlost stoupání. Prodlužuje se délka vzletu, ale i délka přistání. Dochází k většímu opotřebení brzd, pneumatik, ale i tlumičů.
Ohledně větru záleží nejen na síle, ale hlavně na směru. Vzhledem k startu a přistání je vítr limitován jednak Letovou příručkou a pak také provozními omezeními jednotlivých provozovatelů. Tyto postupy můžou být stejné nebo více omezující v porovnání s Letovou příručkou.
Nejméně limitován je vítr vanoucí proti směru vzletu nebo přistání (Head wind). Vítr boční (Cross wind) je také stanoven výrobcem a může mít různá další omezení, podle aktuálních vlastností RWY. Pokud je RWY kontaminovaná nebo kluzká, omezení jsou větší. Zadní vítr (Tail wind) je více méně vhodný jen pro ustálený let, kdy zvyšuje rychlost proti zemi (Ground speed) a snižuje spotřebu, ale pro vzlet a přistání je nevhodný. Neúměrně prodlužuje vzlet i přistání. Pouze v případě, že RWY je dostatečně dlouhá a převažují jiné benefity např. výhodnější překážková rovina apod., můžeme zadní vítr použít. Nicméně, pouze do maximálního limitu daného výrobcem nebo provozovatelem a s ověřeným výpočtem. Jednoduchá pomůcka (Nomogram) na výpočet směru a síly větru je uvedena na následujícím obrázku.
Je další význačný parametr, který výrazně ovlivňuje výkony letounu. Se vzrůstající nadmořskou výškou klesá společně s tlakem hustota vzduchu a tím dochází k poklesu množství vzduchu ve spalovacím prostoru motoru. Výkon motoru tím logicky klesá. Variantou pro oddálení tohoto stavu je použití kompresorů a turbodmychadel. Výkon je limitující hlavně při vzletu, kdy na letoun vlivem gravitace působí její složka proti vzestupnému pohybu a pak také vzhledem k většímu množství paliva a tím větší hmotnosti při započetí letu. Z těchto důvodů je tedy potřeba užití mnohem většího výkonu.
Při přistání je výkon motoru ne zcela podstatný. Je důležité ovšem počítat s možností opakovaní okruhu v případě nezdařeného přiblížení. Ohledně výkonu aerodynamického lze předpokládat, že s klesající hustotou proudí kolem křídel méně molekul vzduchu a je proto nutno počítat s menším vztlakem.
Nesmíme zapomenout, že v případě vrtulových pohonů má vrtule podobné charakteristiky, jako křídlo a její účinek je tudíž menší.
Z poklesu těchto výkonů lze tedy odvodit, že i potřebná délka dráhy pro vzlet, ale i přistání bude delší se vzrůstající nadmořskou výškou. Na následujícím obrázku je možné porovnat, jak se mění s nadmořskou výškou tlak, teplota a hustota.
V případě, že letoun provádí vzlet do kopce (RWY s kladným sklonem), působí složka tíhové síly více proti pohybu letounu. Zrychlení se tím snižuje a prodlužuje se délka vzletu. A obráceně pokud letoun provádí vzlet z kopce (záporný sklon) délka vzletu se zkracuje. Obdobně lze toto aplikovat pro přistání. Ohledně stavu dráhy lze tvrdit, že v případě kontaminace RWY ledem, sněhem, vodou nebo jejich kombinací se zvyšují třecí síly (kola vs RWY), které kladou zvýšené nároky na výkon během vzletu. Nicméně, nárůst odporu není lineární a při dosažení určité rychlosti odpor naopak začíná klesat. Naopak při přistání díky snížení součinitele tření při kontaminované RWY se brzdná dráha prodlužuje. Pozor! Za určitý druh kontaminace se považuje i nezpevněný, travní povrch. Musíme proto vypočtenou délku pro vzlet nebo přistání násobit příslušným koeficientem v tabulce uvedené níže.